Sám s knihou němým přítelem tu sedím

Do sněhu stránek stopy příběhů jsou otištěny

Pod sluncem skleněným já do nich hledím

V mých rukou osudy jsou otevřeny

S tou papírovou loďkou z listů svázanou

lze procestovat oceánů dna i hvězdné výšiny

Chodbami lidských srdcí bloudit pod lampou

a svědkem pravd i zločinů být bez viny

Jak bílý klíč teď odmyká mi dveře minulosti

Ve světle dnů již dávno vyhaslých

já vidím slavné bitvy kruté bez lítosti

i slyším hlasy spiklenců tam ve zdech ponurých

Jindy jsem s lovci prodíral se šerým pralesem

A v záři ohňů pil jsem z dlaní dívek čarovných

S hledači hvězd se toulal černým vesmírem

Do chladných očí ještěrů se díval v horách větrných

Je mír kde kniha v očích odráží své světlo

a prsty tiše otáčejí stránky voňavé

Již na okno pár šedých můr se slétlo

Čas ústy hodin dýchá tikavě